K rozvoji Českého lakrosu přispělo významně i prosazení netradiční lakrosové hole. Původní lakrosku si každý z hráčů vyráběl ohýbáním ze smrkové větve a provázkovým výpletem vzniklého oválu. Že výroba takové lakrosky často zabrala více času než doba hry při které si ji majitel užil, bylo častou a smutnou skutečností - lámaly se. Argumenty o metodickém významu lakrosky, zkoušky zručnosti při výrobě a o přírodním materiáiu u holí původního indiánského lakrosu, stále méně a méně nalézaly ozvěnu pň společném rokování zástupců oddílů nad dalším vývojem lakrosu v Čechách. Tehdy přichází turisticko-tábornický oddíl Bílý Orel (který pomáhal řadu let původní lakros šiřit) s novinkou - lehkou duralovou lakrosovou holí, tvarem i velikostí podobnou klasické dřevěné lakrosce. Snadná výroba, pevnost, pružnost a trvanlivost nové lakrosové hole ji otevřelo širokou a rychlou popularitu. Poslední překážka byla vyřešena a lakros se stal z původní romantické indiánské hry několika skautských oddílů novým sportem.